Sen o seskoku z letadla se mi poprvé zrodil v hlavě, když mi bylo osm let. Tehdy jsme s rodinou jeli podpořit naše přátele, kteří se rozhodli skočit. Já jsem jen stála dole, zakláněla hlavu k nebi a s úžasem sledovala, jak se drobné postavičky mění v barevné padáky. Už tehdy jsem věděla, že jednou chci být mezi nimi.
Roky ubíhaly. Život mi připravil nejednu překážku. Ale víte co? Ten sen se mě nepustil. Možná právě naopak – stal se pro mě symbolem, že nic není nemožné. Pokud člověk opravdu chce a sní, VESMÍR nám naslouchá.
A tak jsem 14. června 2025 stála na letišti, připoutaná k instruktorovi, připravená skočit. Byla jsem nervózní? Samozřejmě. Ale mnohem víc jsem cítila nadšení. Letadlo stoupalo, vzduch houstl a mně v hlavě znělo jen: „Tak teď, teď se to opravdu děje. Můj tandemový parťák (Roman) souhlasil, abych si po celou dobu nechala naslouchadlo. Díky tomu jsem maličko slyšela zvuky kolem.
A pak to přišlo – volný pád. Vnímala jsem rychlost, proudění vzduchu, to, jak celé tělo vibruje adrenalinem. Bylo to, jako by se čas na okamžik zastavil a já byla volná.
Když se otevřel padák, všechno se zpomalilo. Už to nebyl divoký let, ale klidné vznášení se. Cítila jsem, jak se s Romanem kloužeme prostorem, a představovala jsem si, jak asi vypadá svět pod námi. Možná byly vidět domy jako krabičky, pole jako barevné čtverce a lidé jako malé tečky. Já to neviděla, ale v srdci jsem to cítila.
Dosednutí na zem bylo měkké a bezpečné. A pak přišla euforie. Splnila jsem si sen, který se mnou žil patnáct let. Sen, který překonal všechny moje limity.
Co mi seskok dal?
• Obrovskou dávku odvahy – důkaz, že když se odhodlám, zvládnu cokoliv.
• Svobodu – na pár minut jsem doslova létala.
• Radost – pocit, který se mi vrací pokaždé, když si na ten den vzpomenu.
Závěrem
Tandemový seskok pro mě nebyl jen adrenalinový zážitek. Byl to důkaz, že sny mají smysl, i když cesta k nim není jednoduchá. A že to, co se může zdát nemožné, se jednou může stát skutečností – třeba právě 14. června 2025.
Děkuji každé osobě, která se jakkoli podílela na tomto výjimečném a nezapomenutelném dnu. Děkuji všem profíkům z letiště. Děkuji svým blízkým, kteří mě sledovali ze země. Obzvláště velké poděkování patří panu Romanovi.
Děkuju lidi, že čtete mé příběhy a že vás, snad i baví. ❤️
Krtek Kochlík 