Mají autoimunitní onemocnění opravdu původ v hlavě?
Lze je léčit alternativními možnostmi?
To jsou otázky, kterými jsem se zabývala před dvěma lety. Žádná odborná literatura mě však neuspokojila. Potřebovala jsem názornou ukázku. Netušila jsem, s jakými kartami hraji a jaká je cena vítězství…
Pojďme se společně vrátit v čase.
Bylo mi přibližně 19 let. Měla jsem za sebou hospitalizaci na psychiatrii. Pomalu jsem skládala zpět střepy své duše. Byla jsem ve čtvrtém ročníku střední školy. Všechno vypadalo na dobré cestě…
Celý život slýchávám kritiku na svou postavu. Pochopitelně -když užíváte od půl roku života kortikoidy, tak se to asi nějak projeví. Ale to už většinou nikoho nezajímá.
Jednoho krásného dne jsem začala experimentovat s léčbou. Spoléhala jsem na to, že pokud nastane zhoršení onemocnění, prokážou to odběry krve, případně samotné tělo.
Světe div se, všechno bylo v pořádku. Nějakou dobu jsem si opravdu myslela, že jsem zvítězila nad medicínou.
Jenomže opravdový nepřítel přichází pomalu, tiše a neočekávaně…
Prosinec 2022
Rok se chýlil ke konci. Rodiče odletěli do tropického ráje. S bývalým přítelem jsme trávili první vánoční svátky spolu. Všechno se zdálo být až podezřele idylické.
Leden 2023
Začátek nového roku nebyl příliš přívětivý. S přítelem jsme oba onemocněli pravděpodobně covidem. Covid jsem prodělala dohromady asi čtyřikrát, nijak zvlášť jsem to neprožívala.
Zpozorněla jsem až ve chvíli, kdy mě začala čím dál tím víc třeštit hlava. Najednou všechny prášky proti bolesti přestaly účinkovat a bolest stále sílila.
Nechtěla jsem mamce kazit dovolenou starostmi. Nechávala jsem si vše pro sebe. Teprve až ve chvíli, kdy mi přišlo, že mi praskne hlava bolestí, jsem mamce vše vyklopila.
Mamka okamžitě sedla na zpáteční letadlo, aby mi mohla být nablízku.
V mezičase mamčiného návratu jsem se ocitla na oční pohotovosti nemocnice Na Karlově.
Proč oční? Protože jsem pociťovala silné pulzování v oblasti levého oka a podle toho usoudila, že původce bolesti pramení právě od oka.
Paní doktorka mé tvrzení potvrdila. Připadalo mi zvláštní, že si byla hned jistá, aniž by provedla podrobnější vyšetření. Na Karlově mě s očima léčili od mimina. Neměla jsem důvod k pochybnostem. Paní doktorka mě vyprovodila s receptem na kapky do očí a slovy, že pokud bolest nepoleví, naplánujeme operaci TZV. enukleaci (vyjmutí) oka. Do toho se mi nechtělo, jelikož díky levému oku jsem stále rozpoznala světlo a tmu.
Mamka se vrátila v pravý čas. Kromě třeštění hlavy jsem už i zvracela, nemohla spát ani jíst a hlavně – přestávala slyšet na pravé ucho.
Pohotovost Na Karlově jsme s mamkou navštívily ještě třikrát. Pokaždé mě viděl jiný lékař/lékařka, ale názor byl vždy stejný -oko musí ven. S operací jsem tedy nakonec souhlasila. Bylo mi tak zle, že bych podepsala cokoli, jen aby mě té bolesti zbavili.
Operace proběhla podle plánu. Jen výsledek se neshodoval s očekáváním.
Svíjela jsem se v nemocniční posteli v nepopsatelných bolestech a prosila o pomoc. Na otázku, proč je mi hůř než před operací, jsem dostala odpověď, že je to součást pooperačního stavu. V takovémto rozpoložení jsem byla propuštěna domů. Pan doktor, jehož ruce mě operovaly, před propuštěním ani nezkontroloval ránu.
Mamka si mě odvezla domů. Pomohla mi do postele. Tohle je má poslední vzpomínka. Pak už o sobě až do poloviny února nevím vůbec nic. V příběhu tedy pokračuji dle slov mé mamky.
Následující den po propuštění z nemocnice mamka zavolala sanitku kvůli mému apatickému chování. Sanitka se mnou zamířila do nemocnice v místě našeho bydliště. Nazývejme ji nemocnice B. V nemocnici B jsem podstoupila CT vyšetření, na kterém bylo vše v pořádku. Pouze jsem měla pozitivní test na covid. Poslali mě znovu domů.
O den později mamka volala sanitku podruhé. Upadla jsem do bezvědomí…
Tentokrát však v nemocnici B začali lékaři konečně jednat. Provedli klíčové vyšetření lumbální punkci. Výsledky odhalily meningitidu (zánět mozkových blan) v akutní fázi.
Z nemocnice B mě nakonec převezli do pražské nemocnice Bulovka. V této fázi už sice lékaři věděli, co mi je, ale nedokázali odhalit původce vzniku bakterie. Nepodařilo se jim to zjistit ani po několikáté lumbální punkci. Museli zkoušet náhodná antibiotika a doufat, že některá zaberou. Pro zajištění odpočinku mozku i organismu mě uvedli na pár dní do umělého spánku.
15.únor 2023
V tomto období si vybavuji první vzpomínky. Ta radost, když jsem uviděla rodiče u své nemocniční postele na JIP, byla nepopsatelná. Hlava mě sice stále bolela, ale už v podstatně menší míře.
Postupně jsem začínala znovu sama pít, jíst a nakonec i chodit. Po úplném probrání z jakéhosi dlouhého spánku jsem zjistila, že neslyším na pravé ucho. Euforie z uvědomění si, že žiju, vystřídal strach. Ale o tom zase příště.
Původce vzniku meningitidy lékaři nikdy neodhalili…
Upřímně by mě zajímalo, čím jsem tu potvoru meningitidu “zaujala”, že se rozhodla si mě najít. Ale už jsem smířená s tím, že se to nikdy nedozvím.
Tak či onak – vnímám to jako obrovskou životní facku, kterou jsem potřebovala. V mnoha směrech jsem přehodnotila svůj život, změnila postoj k životu. Poznala mnoho nových skvělých lidí…
Mrzí mě jedna věc. Zbytečně jsem přišla o oko. Mrzí mě celý přístup nemocnice Na Karlově. Mrzí mě, že nejsou schopni převzít odpovědnost nejenom za chybné rozhodnutí, ale ani za špatně provedenou operaci. Kdy celá rána praskla a musela jsem na kompletní revizi tentokrát už do jiné nemocnice, samozřejmě.
Přežila jsem. A i když mi zůstaly jizvy, nesou v sobě sílu. Dnes už vím, že dokud dýchám, nic není nemožné.
Přála bych si, aby si z mého příběhu každý odnesl jedno důležité poselství – nikdy si nepohrávejte s léky bez vědomí lékaře. Léčba není omezení, ale záchranné lano, které nám dává šanci žít. A já vím, že život za to stojí.
Děkuji své mamince, že jsme to společně jako už tolikrát ustály. A že jsme zase o něco silnější. ❤️
Děkuji i vám, čtenářům. Bez vás by dost možná tyhle příběhy nikdy nespatřily světlo, které si tolik zaslouží.
Krtek Kochlík 