Nepřišla jsem o oko jen tak.
Přišla jsem o něj ve chvíli, kdy moje tělo vysílalo signály, které nikdo nečetl správně.
Měla jsem neskutečné bolesti hlavy, zvracela jsem.
Bylo mi zle tak, že to prostě nešlo ignorovat.
Jenže se věřilo, že to všechno způsobuje moje oko. A tak přišlo rozhodnutí.
Rozhodnutí, které v tu chvíli dávalo smysl. Rozhodnutí, které mělo ulevit.
Jenže později se ukázalo, že skutečný problém byl jinde.
Meningitida.
Ale moje oko už bylo pryč.
O tom, co tomu všemu předcházelo, jsem psala v jiném článku.
Tady chci psát o něčem jiném. O tom, co přišlo potom.
Lidé si často myslí, že operací vše končí. Že se něco vyndá, zahojí -a jede se dál. Jenže realita bývá jiná.
Po vyjmutí oka se do očnice vkládá implantát, který se do očnice zašije, čímž vyplní prázdné místo, aby obličej nevypadal propadlý. To je ta jednodušší část.
Pak do toho vstoupí tělo. A to si dělá hodně věcí po svém.
Ptáte se mě, proč mám za sebou už tolik revizí. Zkusím to vysvětlit normálně a lidsky.
V mém případě je problém hlavně v tom, že mám příliš slabé tkáně. Tkáně, které mají udržovat implantát zašitý, už jednoduše nemají sílu. Chvilku drží, než se opět rozpadnou -v očnici se objeví otevřená ranka, a tak vzniká celý tento kolotoč.
Komformer (plastová skořápka), který má vytlačit prostor pro budoucí protézu, nevydrží ani chvíli. Vypadává a to i přesto, že mi lékaři dali ten nejmenší, co existuje.
Po letošní revizi komformer opět nedržel. Lékaři se rozhodli pro udržení kompresí. Komformer mi nasadili a následně jej silně přitlačili gázou a zalepili. Takto to vydrželo pár dní, než se důsledkem tlaku tkáně opět rozpadly.
A jak jsem na tom teď?
Momentálně vyčkáváme, jak se očnice zahojí po středečním sešití v lokální anestezii. Komformer ani protézu v tuto chvíli nosit nemohu. Není to ideální stav pro mě ani očnici, ale je to tak.
Jsem vděčná lékařům, že se stále snaží něco vymyslet.
Chvílemi jsem z toho už vyčerpaná, ale stále věřím v dobrý konec. A jsem přesvědčená, že páni doktoři pro to dělají maximum.
Přeji si, abych si zase brzy mohla nasadit své “bystré”, skleněné oko. Protože i když není moje, svět je s ním stejně hezčí.
Kdyby vás zajímalo, co tomuto příběhu předcházelo, přikládám odkaz na článek zde. https://krtekkochlik.com/2025/09/21/meningitida-aneb-druhe-narozeni/
Děkuji každému z vás za přečtení. Moc si toho vážím. 🫶🏻
Krtek Kochlík 